Gengel o.p.s. jako nezisková nevládní organizace usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Ve spolupráci s dalšími dobrovolnými uchovateli nabízí Gengel tyto odrůdy veřejnosti.

zahradní plodiny 

Velmi početná a různorodá skupina zahrnující zejména různé druhy zeleniny. Zahrnuty jsou zde i druhy, které mohou mít využití jak zeleninové, tak luštěninové (např. fazole, bob), některé druhy přechodné zeleninovo-bylinkové apod.


Ačokča - paprikookurka
Teplomilná jednoletá liána s plody připomínajícími něco mezi tykvičkou a paprikou. Jejím největším kladem je, že netrpí na rozdíl od okurek plísní. Seje se v polovině května nebo je možno předpěstovat jako okurky. Mladé plody se dají jíst syrové nebo zavařovat ve sladkokyselém nálevu jako okurky, starší přidávat do dušených a zapékaných pokrmů. Zralé plody pak využijeme jen jako zdroj semen, protože dřevnatí. Rostlina je nenáročná, roste i v polostínu, můžeme ji tedy pěstovat poblíž ovocných stromů, na které se s trochou počáteční pomoci vyšplhá a dokáže tak skvěle využít prostor.
Barborka obecná
– domácí planá zelenina, dříve využívaná.
Bob zahradní
Otužilý a nenáročný, výsev časně v březnu až dubnu do špetek jako fazole (spon 40x60) nebo i pěstování v řádcích cca 40–50 cm vzdálených, nepotřebuje oporu, ale vhodné je rostliny nakopčit , nahrnout, což je zpevní a podpoří tvorbu kořenů. Sklizeň na semeno: když jsou lusky suché a zčernalé (černá barva lusku je normální, nejedná se o chorobu). Otrháváme postupně jednotlivé zralé lusky, případně sklidíme celé rostliny a necháme doschnout. Vyluštění vyschlých lusků rukama nebo výmlat/vyšlapání celých rostlin. Na konzum se dají boby využívat nezralé (jako zelenina) i zralé (luštěnina). Bob je cizosprašný – doporučená nejmenší vzdálenost mezi odrůdami při maloplošném pěstování a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) je asi 150m.
Brambor
Brambory se dají rozmnožovat nejen hlízami ale i semeny.
Brukev sítinovitá
„listová hořčice“, zvaná také mustard greens/Indian/Chinese mustard. Nenáročná jednoletá rostlina používaná jako „hořčičný salát“. Rychlý růst, kvete žlutě jako hořčice, množí se samovýsevem, pokud se jí to umožní. Listové pálivé brukve jsou vhodné do směsi salátu, kterému dodají silně ostrou chuť, také se dají použít nasekané na chleba apod. Spařením se pálivost víceméně ztrácí. Obě barevné varianty získány na biofarmě Plukrijp v Belgii v roce 2011.
Celer
U nás je tradiční zejména bulvový celer, nověji i řapíkaté a listové formy. Dvouletka, cizosprašná, vzájemně se mohou křížit všechny formy celeru.
Česnek medvědí
- další viz Vegetativně množené druhy
Česnek sibiřský
– dříve zde v Seznamu veden jako cibule sibiřská.
Cibule altajská
– velmi podobná cibuli zimní – vytrvalá, mrazuvzdorná, se silnými trubkovitými listy na sklizeň nati (naťová cibule), dorůstá až 80cm výšky.
Cibule zimní
Ošlejch, sečka – skoro zapomenutá, ve středověku pěstovaná zelenina. Vyšlechtěná pravděpodobně z planého sibiřského druhu. Cizosprašná.
Fazol keříčkový
Fazole jsou samosprašné, různé odrůdy nedáváme ale vedle sebe, proložíme alespoň záhonem jiného druhu, výsev poč. května (v chladných polohách po ledových mužích). Okopáváme, při poslední okopávce rostliny přihrneme jako prevenci vyvracení. Na semeno bereme zdravé, dobře vyvinuté rostliny, u keříčkových odrůd jen skutečně nízké (keříčkové, které nejeví dlouživý, popínavý růst)! Bez výběru se jinak původně keříčkové odrůdy stávají postupně polopopínavé až popínavé – což je původní podoba fazole – liány! Sklízí se, když jsou lusky zcela suché a zrno dostalo svou charakteristickou barvu, je tvrdé, rostliny jsou v té době už bezlisté. Z rostlin na semeno neotrháváme lusky na konzum. Při sklizni celé rostliny vytrháme a necháme doschnout na sušácích nebo pod střechou na vzdušném místě. Malá množství luštíme nejlépe ručně, větší množství vymlátíme např. v pytli. Některé odrůdy fazolí jsou popsány velmi stručně a s otazníky, nadšeným pěstitelům, kteří by chtěli pomoci s jejich podrobnějším popisem (např. výška rostlin, barva květu, ranost, přítomnost vláken v luscích apod.) a nebojí se trochy evidence – průběžných záznamů během sezóny – můžeme zaslat „fazolový dotazník“ k zachycení těchto informací.
Fazol šarlatový
lidově např. švábi, bugárky, pecoky, fazol nachový apod. Je tyčkový, vyžaduje oporu! Různobarevně kvetoucí, semena dosti velká různého zbarvení, typická fialovo-černá, fialová, černá, bílá, jdou použít jako dekorace, pro zhotovení korálků ap., ale dobře i v kuchyni (semena do polévky apod., lusky jsou tuhé). Jedna z nejhojněji se vyskytujících kulturních rostlin, přežívající v domácím pěstování na semeno u řady lidí, často dlouho pěstovány v rodinách. Fazol šarlatový je cizosprašný – při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) ve vzdálenosti nejméně 150m nesmí kvést jiná odrůda.
Fazol tyčkový
– vyžadují oporu pro pěstování (tyčka, palice, provazy, konstrukce), obvykle delší veg. doba než u keříčkových odrůd.
Hrách
Jednoduché pěstování i semenaření. Je samosprašný, ale různé odrůdy nedáváme raději těsně vedle sebe, proložíme záhonkem/ky jiného druhu. Sejeme v březnu/dubnu, řádky asi 25–40 cm. Stačí okopávka proti plevelům a opora k zachycení. Rostliny/část porostu vybrané na semeno neotrháváme, ale necháme celé dozrát. Sklízíme buď jednotlivé zralé lusky postupným otrháváním, nebo celé rostliny/porost najednou. Sklizený hrách necháme doschnout pod střechou. Malá množství lusků vyloupeme nejlépe rukama, větší množství nebo celé rostliny vymlátíme/vyšlapeme (musí být zcela suché). Čistíme na sítech a v proudu vzduchu (vyfoukání, vítr). Hrachy se dělí na: convar. medullare – dřeňový, semeno ve zralosti svraskalé (vypadá spíše jako krychlička než kulička), konzumuje se nezralý, jsou to běžné zahradní hrášky; convar. sativum – k vylupování, semena kulatá, k vaření jako luštěnina, případně za mlada i na zeleno; convar. axiphium – cukrový, konzumují se celé mladé lusky, které jsou bez tuhé pergamenové vnitřní vrstvy, chutnají lehce nasládle, šťavnatě, jíme buď přímo, nebo krátce tepelně upravené.
Kedluben
semenářsky obdobný postup jako u zelí, se kterým se kříží (stejný botanický druh)
Kozí brada pórolistá
zvaná i kozí brada fialová, ovesný kořen, salsify, salsifis. Kdysi se pěstovala pro kořen (podobný černému kořeni) – jde jej vařit, dusit na másle, dávat do salátů apod., využitelné jsou i mladé listy na špenát nebo do salátů. Zajímavé dekorativní fialové květy – dvouletá, 1. rokem kořen, 2. rokem kvete. Cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti nejméně 150m nesmí kvést jiná odrůda. Je mrazuvzdorná, jde přezimovat venku na záhoně nebo ve sklepě. Před výsadbou děláme výběr kořenů, na semeno bereme zdravé, pěkné, dobře vyvinuté, nerozvětvené kořeny, sázíme co nejdříve na jaře, do sponu 40x40 – 50x50 cm; kvetoucí rostliny jsou obvykle pevné, nepoléhavé a není nutno je vyvazovat k opoře. Sběr semen průběžně odstřiháváním uzrálých rozevřených květů s chmýřím (vypadá jako velká pampeliška). Nasbírané dosušíme, vytřeme a vyčistíme.
Krabilice hlíznatá
Chaerophyllum bulbosum ssp. bulbosum f. Sativum. (PSR VG-260)–původ Specie Rara – „starší bratr“ Gengelu ve Švýcarsku, linie VG-260 nalezená v r. 1989 v Dánsku slovenskou pěstitelkou. Zapomenutá zelenina; pěstovaná hlíznatá forma je už výsledkem bývalého šlechtění; od středověku do 19. století poměrně známá kultura. Zvláštní pěstování: v létě zralá semena vydrží klíčivá jen několik měsíců; nutno vysívat hned následující podzim: semena musí přejít mrazem, aby vzešla v březnu; listy (podobné mrkvi) vyrostou brzy na jaře a usychají už od poloviny června; po celou tu dobu je třeba udržovat vlhkost; sklizeň v červenci; hnědé oválné "mrkvičky" uchovávat v suchém, chladném a temném místě; zapomenuté menší mrkvičky přejdou mrazem, vyrostou napřesrok až do 2m, vykvetou (semena v srpnu) a zahynou: druh je převážně dvouletý; vůbec nejmenší kořeny ještě rostou druhý rok a kvetou teprve třetí rok. V chladných oblastech může nahradit kaštany (po krátkém dušení je moučnatá a nasládlá), např. v tradičním receptu západní Evropy: na dušeném kořeněném sladkokyselém červeném zelí. Ve Francii probíhá už 25 let šlechtění a rehabilitace této zeleniny pro labužníky. Semenaření spolehlivé jen v podhorské oblasti: Česko má tu „neblahou“ čest být rodištěm tohoto pozoruhodného druhu! Planá nehlíznatá forma obývá břehy všech velkých řek do asi 600 m n. m. Odtud se šíří podél cest, rybníků a mezí i mnoho kilometrů od řek: žila i na autobusovém nádraží Na Knížecí v Praze! Druh je cizosprašný, takže šlechtěné hlíznaté formy se pravděpodobně kříží s planými. Bezpečně lze tedy semenařit jen mimo zónu výskytu planého druhu, tzn. v západní Evropě anebo v Českém podhůří – byl by to úkol pro horského zelináře. Čerstvá semena od půlky července.
Kukuřice cukrová
– pěstování jako kukuřice (viz Kukuřice, oddíl Obiloviny). Pěstuje se pro palice používané za syrova či po uvaření (neskladovat, ihned konzumovat); konzumní zralost je při přechodu z mléčné do voskové zralosti; cizosprašná (nebezpečí křížení) tedy v okolí ve vzdálenosti nejméně 400–500 m nesmí kvést jiná odrůda kukuřice! Pyl je přenášen větrem na velké vzdálenosti.
Lagenárie, syn. Kalebasa
někdy nazývaná indická okurka. Jednoletá plodina z teplých oblastí, citlivá na mráz, předpěstovat sazenice doma (výsev koncem dubna), výsadba ven po zmrzlých na teplá chráněná stanoviště, příp. ještě zpočátku krýt např. textilií. Domorodci využívají plody, jejichž slupka vytvrdne, jako nádoby v domácnosti, plováky na čluny do vody, hudební nástroje apod. Popínavá bujná rostlina vhodná např. k popnutí plotu; květ bílý, pěkný otevírající se navečer. Mladé kalebasky nehořkých odrůd je možné připravovat podobně jako např. cukety. Cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti nejméně 250m nesmí kvést jiná odrůda.
Lebeda zahradní
Jednoletá, nenáročná zelenina, známá ve formě – žluté, zelené a červené (rudé). Lze ji vařit jako špenát (má nižší obsah kyseliny šťavelové) nebo jíst syrovou jako součást salátu, má vysoký obsah vitaminu C. Sklízíme celé mladé rostliny nebo odlamujeme zespodu listy. Pěstování je bezproblémové, výsev brzy na jaře, snadno se množí samovýsevem. Pro postupnou sklizeň na jídlo vyséváme postupně, při pěstování na semeno necháme rostliny dozrát. Zapleveluje. Je cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 100m nemá kvést jiná odrůda. Na semeno sklizeň celých rostlin, dosušit je zavěšené, pak vymlátit/vytřít/vyšlapat semena.
Lžičník
Nenáročná 20–30 cm vysoká dvouletka, zvládne vesměs každou půdu kromě suchých, preferuje dostatek vláhy, v polostínu se mu daří víc než na výhni.
Mangold
Listová zelenina na přípravu špenátů, dvouletka vysévaná v dubnu, cizosprašná, možnost křížení s blízce příbuznou řepou (krmnou, cukrovou, salátovou – červenou).
Merlík listnatý
tzv. Jahodový špenát
Merlík obrovský
Nenáročná jednoletá špenátová rostlina, dorůstá asi 2m výše.
Merlík všedobr
Tradiční zelenina i léčivka rolnických zahrádek a míst, kde se pohyboval dobytek („dusíkomilný druh“). Mladé listy přidáváme do jarních divokých salátů, polévky, dušené i restované zeleniny, připravujeme jako špenát, starší listy hořknou, květní výhonky krátce povaříme v osolené vodě a jíme jako chřest. Je vytrvalý, nevyžaduje prakticky péči, občas okopávku, snese i polostín, výsev jaro (duben) nebo podzim (září), někdy dlouho a obtížně klíčí, možný je i vegetativní způsob množení dělením trsu.
Mrkev
Obecně známý druh, pro semenaření (přezimování) botanicky dvouleté mrkve vyséváme až v červnu/červenci, jinak kořeny obvykle přerůstají. Cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 100-150 m nesmí kvést jiná odrůda, pozor také na plané mrkve čili mrkvousy!
Okurka
Teplomilná, pěstujeme buď z přímého výsevu (v pol. května), nebo předpěstujeme (výsev ve 2. půli dubna), výsadba po zmrzlých, hnojíme kompostem, dostatečně zalíváme; jako prevenci před plísní okurkovou volíme vzdušná místa, porost lze vést na síti nebo dřevěné konstrukci (lépe osychá po dešti) apod. Okurka je cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 150m nesmí kvést jiná odrůda. Na semeno bereme první nasazené plody z několika rostlin, plně vyvinuté, odrůdově typické, zdravé; ponecháme je vyzrát co nejvíce na rostlinách. Zralost se projevuje změnou barvy plodů, ze zelené obvykle na žlutou. Pak ještě plody vyložíme k posklizňovému dozrávání na teplé místo (skleník, jižní parapety oken apod.). Z rozříznutých plodů vybereme nebo vytlačíme semena a ve vlastní šťávě ponecháme kvasit 1-3 dny ve sklenici, pak propláchneme vodou na sítku a ihned usušíme.
Paprika roční
Teplomilná zelenina a kořeninová rostlina, předpěstujeme sazenice, výsadba po ledových mužích, příp. také do skleníků apod. Zeleninové odrůdy – konzumace běžně známým způsobem. Kořeninové odrůdy – sušíme pro výrobu koření (sušená červená paprika do gulášů, mas apod.), před mletím nebo drcením v hmoždíři musí být paprika zcela suchá (umělé dosušení nutné)! Při práci s pálivými paprikami nutno dbát nejvyšší opatrnosti, nesahat si prsty do očí, nosu apod., pracovat v rukavicích (příp. citlivější osoby může dráždit i samotná přítomnost této papriky, a to i na delší vzdálenost!). Paprika je samosprašná, ale s potenciálem k cizosprášení, mezi odrůdami by v malopěstování měla být vzdálenost alespoň 50m. Vzhledem k tomu, že paprika nepotřebuje k opylení hmyz, je možné izolovat odrůdy pod netkanou textilií. Pozor na křížení sladké zeleninové papriky, je-li v okolí pěstována pálivá odrůda! Na semeno bereme plody z několika zdravých rostlin s dobrou násadou plodů, plody typické, zdravé, plně vyvinuté, pěkné. Zralost se projeví změnou barvy ze zelené obvykle na červenou (případně na žlutou, oranžovou), není nutné posklizňové dozrávání plodů, semena vybereme z rozříznutých plodů např. malou lžičkou a usušíme.
Pažitka
Běžná, dobře známá oblíbená zelenina; vyséváme po špetkách do hnízd; cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 150m nesmí kvést jiná odrůda.
Petržel kadeřavá
Dvouletka, výsev v dubnu, 1. rokem sklizeň listů, 2. rokem kvete a nese semeno; cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti nejméně 100–150 m nesmí kvést jiná odrůda. Kříží se i petržel listová s petrželí kořenovou.
Potočnice lékařská
Vytrvalá bylina rostoucí v mělké stojaté i tekoucí vodě. Používá se jako salát s pikantní příchutí, pro velmi vysoký obsah vitaminů, esenciálních bílkovin, vlákniny ad. dříve používána k léčbě avitaminózy. Vysévat lze celoročně, při oteplení okamžitě klíčí. Vhodným substrátem je těžká i lehká zemina trvale zamo§křená, např. květináč stále stojící v misce s vodou či truhlík bez odtokových otvorů. Po vyklíčení může voda stát i několik centimetrů nad substrátem. Vhodné je pobřežní stanoviště stojaté, či ještě lépe tekoucí vody. Preferuje živné půdy, plné slunce. Kvete okamžitě při dlouhém dnu (jako ředkvička), listy lze tedy sbírat na jaře a na podzim, v době krátkého dne. Roste i při nízkých teplotách, je mrazuodolná. Ve studeném skleníku lze prodloužit sklizňovou sezonu. Plazivý oddenek trčí několik decimetrů z vody, při květu až 70cm. Ve špinavé vodě nutno dobře oprat nebo sbírat části lodyh nesmočené ve vodě. Vodní plochy u pastvin mohou být promořeny motolicí či jiným parazitem skotu a zvěře. Množit lze snadno pohozením několikacentimetrového oddenku do mělké vody. U nás v přírodě vzácná bylina. Nabízená potočnice je patrně několik staletí pěstovaný klon ze západní Evropy, kde má, zejména ve Francii a Anglii, větší a dlouhou tradici.
Rajče
Známá plodová zelenina, předpěstování sazenic ve skleníku nebo doma na okně (výsev v půli března), výsadba otužených sazenic ven po „ledových mužích“, hnojíme kompostem, pravidelně vylamujeme zálistky. Jako prevenci před napadením plísní bramborovou volíme místo s dobrým prouděním vzduchu, na plném slunci, řidší spon výsadby, zálivku jen ke kořenům apod. nebo pěstujeme v nádobách pod střechou. Osivo získáváme z několika rostlin, bereme nejdříve uzrálé, zdravé, odrůdově typické, plně vyvinuté plody v plné zralosti (jako na konzum, snadno se oddělující od stopky), z kterých po posklizňovém dozrání (na teplém místě ponecháme plody alespoň několik dní ležet) vybereme/vytlačíme semena. Ve sklenici semena ve vlastní šťávě necháme 1–2 dny prokvasit, promyjeme vodou na sítku a ihned usušíme.
Ředkev bílá
Je cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 150m nesmí kvést jiná odrůda. Všechny typy ředkví a ředkviček se kříží mezi sebou! Na semeno vybíráme typické bulvy ze sklizených rostlin, které opět vysadíme v širším sponu (40x40 až 50x50 cm) zpět do půdy, květní výhony opatříme oporou. Sklízíme na podzim celé rostliny, které necháme zavěšené dojít a vyschnout. Aby šla semena mlátit/loupat, musí být šešule zcela suché (může být potřebné dosušit je na podzim doma).
Ředkev krysí
Jde o ředkev pěstovanou pro konzum nezralých zelených šešulí. Šešule (lusky) jsou asi 4–5 cm dlouhé, tlusté asi 1cm. Nezralé šešule, jež se sklízejí, jsou křupavé a šťavnaté, mají příjemnou, mírně ostrou brukvovitou chuť (podobně jako šešule jiných ředkví). Jedí se bud přímo syrové (do salátů s citronem a olejem), nebo podušené; výsev v dubnu, sít přímo na konečnou vzdálenost do sponu 20x30 až 30x40 cm, doroste do výšky asi 1,5m (vyvázat k opoře), vyžaduje dostatek vody (zálivka); doporučeníhodná odrůda.
Ředkvička
Obecně známá zelenina, jednoletá, nenáročná; je cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 150m nesmí kvést jiná odrůda. Všechny typy ředkví a ředkviček se kříží mezi sebou! Na semeno vybíráme typické bulvičky ze sklizených rostlin, které opět po odstranění nati (pozor na srdéčko) vysadíme v širším sponu (40x40 až 50x50 cm) zpět do půdy, květní výhony opatříme oporou. Sklízíme na podzim celé rostliny, které necháme zavěšené dojít a zcela vyschnout. Aby šla semena mlátit/loupat, musí být šešule zcela suché (může být potřebné dosušit je na podzim doma).
Řeřicha setá
Jednoletá nebo ozimá brukvovitá rostlina s krátkou vegetační dobou, semena v zimě výborná k nakličování doma na vatě apod. Sklizeň podobná jako u obilovin, při přezrání semena vypadávají, výsev brzy na jaře, rychle roste, v květu výška cca ¾ až 1m.
Roketa setá
Jednoletá brukvovitá rostlina známá také pod jménem rukola; snadné pěstování, používaná na saláty, jako pikantní doplněk pokrmů, na chleba apod.
Roketa vytrvalá
(křez úzkolistý) Používá se stejně jako roketa setá, ale má výraznější a ostřejší oříškovou chuť a příjemnou vůni. Je to druh vytrvalý při odebírání květenství, sám se ale vysemeňuje. Velmi dobře se rychlí jako pažitka.
Salát
Jednoletý, zprav. předpěstujeme a vysazujeme sazenice, pro dobrý vývin hlávek potřebuje dostatek vody; samosprašný, různé odrůdy ale proložíme alespoň jedním záhonem jiného druhu. Na osivo bereme semeno z několika vybraných, dobře vyvinutých, zdravých, odrůdově typických hlávek. Semeno sbíráme v malém doma buď postupným otrháváním zralých částí (otevře se květ do podoby bílého chmýří, které prsty vytrháváme), nebo sklidíme celé rostliny a necháme je dojít zavěšené pod střechou. Suché vytřeme, vyčistíme na sítech, vyfoukáme.
Sison amomum
Jde o kdysi využívanou kořeninovou rostlinu, dvouletku, která roste planě v jižní a západní Evropě, v Anglii se s ní setkáte pod názvem „Stoneparsley“ (skalní petržel).
Šťovík zahradní
původ Botanická zahrada Fribourg ve Švýcarsku, 1998. Zapomenutá zelenina z jihových. Evropy a záp. Asie, jen navinulá, ne kyselá jako ostatní šťovíky, používala se jako špenát. Spařená má ale nehezkou olivověhnědou barvu. Je to jedna z prvních listových zelenin koncem zimy, náročná na výživnou půdu, vytrvalá, od 2. roku veliká rostlina. Sklízíme celou dobu od podzimu do jara.
Tibetský česnek, syn....
též označovaná jako česnek hlíznatý, česnekopažitka, Nik Niku... Vytrvalá rostlina, plně mrazuvzdorná, rostoucí do výšky asi 25(–50)cm. Má velmi dekorativní květenství (srpen–září), přitahující velké množství užitečného hmyzu. Roste na slunných až polostinných stanovištích. Množí se dělením trsů a semeny (sama se vysemeňuje až příliš).
Tuřín
Dvouletka, 1. rokem tvoří bulvy, ve 2. roce kvete; je cizosprašný, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 150m nesmí kvést jiná odrůda tuřínu. Je příbuzný s řepkou olejnou, od velkého pole s řepkou musíme volit ještě větší vzdálenost. Na přezimování volíme pozdější výsev (červen), aby bulvy nepřerostly, sklízíme pozdě na podzim, uložíme ve sklepě. Na semeno bereme zdravé, typické bulvy, vysazujeme co nejdříve na jaře do širšího sponu, květenství vyvazujeme k opoře. Sběr semen: buď průběžně trháme nebo ostřiháváme zralé šešule nebo větvičky, nebo lze sklidit celé rostliny v optimální zralosti naráz. Při přezrání semena vypadávají na zem. Po dosušení výmlat, vytření nebo vyšlapání, vyčistit na sítech, vyfoukat na míse.
Tykev velkoplodá
Teplomilná rostlina, předpěstovat sazenice, výsadba po ledových mužích, žádá hnojení. Dýně jsou cizosprašné! Doporučená nejmenší vzdálenost mezi odrůdami při maloplošném pěstování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) je asi 250m. Kde nelze dodržet izolační vzdálenost, můžeme zkusit opylovat ručně, např. tak, že květy v podvečer dne jejich rozkvetení izolujeme a následujícího dopoledne opylujeme jemným přenášením pylu přímo z 2–3 samčích květů na 1 květ samičí (jiné rostliny) a opět zaizolujeme (podrobnosti v literatuře). Nejčastěji se pěstují 2 druhy: tykev obecná (Cucurbita pepo) a tykev velkoplodá (Cucurbita maxima). V rámci jednoho druhu se dýně kříží snadno a ochotně, mezi druhy však ne či jen zřídka. Praktické rozlišení druhů dle plodu: C. pepo – stopka u plodu má zřetelně pětihranný (příp. vícehranný průřez), patří sem např. cukety, patizony, dýně olejná, dýně špagetová aj.; C. maxima – stopka má průřez oválný, zde např. dýně hokaido, dýně pečárka aj. Plody na semeno nechat dobře vyzrát na záhonu a nechat dojít doma v teple, na osivo bereme semeno z několika typických, pěkně vyvinutých plodů. Z plodů vybraná semena zpravidla nutno na podzim/v zimě dosušit doma uměle, například poblíž topení, teplota do 35 stupňů, semena rozprostřít zpočátku nejlépe tak, aby se vzájemně nedotýkala a občas s nimi pohýbat.
Zelí hlávkové
– botanicky dvouleté, 1. rokem hlávka, 2. rokem kvete, semenaření je velmi obtížné; zelí je cizosprašné, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 150m nesmí kvést jiná odrůda druhu Brassica oleracea, tj. např. zelí, kapusty, kedlubny, růžičkové kapusty apod. Na semeno přezimujeme vybrané celé rostliny s pěknými hlávkami (vyrýt i s kořeny a založit do sklepa nebo do půdy venku – zahrnout hlínou) nebo jen vybrané košťály (jež nesly pěkné hlávky) s kořeny (hlávku seříznout výše). Na semeno sejeme později (květen/červen) a druhým rokem vysazujeme přezimované rostliny záhy (březen/duben) ven o něco hlouběji, než rostly (prevence vyvracení). Sběr semen – viz tuřín.
Zelí sibiřské
- zvané také zelí k ořezávání, dvouleté (1. rokem sklizeň listů, 2. rokem kvete). Pěstování a použití podobné jako u kadeřávku ale má mnohem jemnější chuť a nepotřebuje přemrznout. Sklízí se z něho listy (netvoří hlávku), je nenáročné, botanicky blízce příbuzné tuřínu a řepce olejce (stejný druh), se kterými se může křížit (cizosprašné viz tuřín).

Nahoru