Fazol keříčkový   Phaseolus vulgaris var. nanus

Fazole jsou samosprašné, různé odrůdy nedáváme ale vedle sebe, proložíme alespoň záhonem jiného druhu, výsev poč. května (v chladných polohách po ledových mužích). Okopáváme, při poslední okopávce rostliny přihrneme jako prevenci vyvracení. Na semeno bereme zdravé, dobře vyvinuté rostliny, u keříčkových odrůd jen skutečně nízké (keříčkové, které nejeví dlouživý, popínavý růst)! Bez výběru se jinak původně keříčkové odrůdy stávají postupně polopopínavé až popínavé – což je původní podoba fazole – liány! Sklízí se, když jsou lusky zcela suché a zrno dostalo svou charakteristickou barvu, je tvrdé, rostliny jsou v té době už bezlisté. Z rostlin na semeno neotrháváme lusky na konzum. Při sklizni celé rostliny vytrháme a necháme doschnout na sušácích nebo pod střechou na vzdušném místě. Malá množství luštíme nejlépe ručně, větší množství vymlátíme např. v pytli. Některé odrůdy fazolí jsou popsány velmi stručně a s otazníky, nadšeným pěstitelům, kteří by chtěli pomoci s jejich podrobnějším popisem (např. výška rostlin, barva květu, ranost, přítomnost vláken v luscích apod.) a nebojí se trochy evidence – průběžných záznamů během sezóny – můžeme zaslat „fazolový dotazník“ k zachycení těchto informací.