Gengel z.ú. jako nezisková nevládní organizace usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Ve spolupráci s dalšími dobrovolnými uchovateli nabízí Gengel tyto odrůdy veřejnosti.
Cílem je, aby se s nimi veřejnost mohla seznámit, pěstovat je, využívat jejich plodů i je semenařit a uchovávat, a přijmout tak svou odpovědnost za jejich další osud. Abychom společně tyto odrůdy, které vytvořily a nám nezištně předaly předchozí generace, dnes pěstovali, pečovali o ně a opět je stejně tak předali pokolením, které přijdou po nás.
Gengel z.ú. jako nezisková nevládní organizace usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Ve spolupráci s dalšími dobrovolnými uchovateli nabízí Gengel tyto odrůdy veřejnosti.
Popis Alenoru (zahrada patrimoniálních rostlin): Sbíráme předválečné linie nejen ze sudetských rozvalin, asi 80 klonů je zatím ve fázi přepěstování a určování. Zároveň vděčíme různým genovým bankám (šlechtitelské stanice Velké Losiny, Bojnice a Holovousy, švýcarské sdružení Pro Specie Rara, USDA Corvallis, vysoká škola Obstwein Klosterneuburg) za porovnávací sbírku známých kultivarů. Pěstujeme ji zvlášť, mimo oběh, pro postupné biometrické určení neznámých linií ze Šumavy, protože bývalí znalci starých rybízů jsou „na onom světě“. Od r. 2014 státní genová banka VŠUOH Holovousy přebírá na uchování nejzajímavější linie: prozatím z kultivarů ‚Holandský Červený‘, ‚Rondom‘, ‚Gabreta‘ a ‚Pernette‘. Rybízy jsou cizosprašné, pro zachování odrůd se množí pouze vegetativně. Zasíláme jedno–tříleté zakořeněné sazenice (z řízkování nebo hřížení). Zatím předběžná nabídka, podle stavu určování.
Odrůdu nalezl, popsal a nabízel Alenor (zahrada patrimoniálních rostlin) a předal Gengelu. Následuje popis Alenoru: Kultivar ‘Kavkazský‘ je neznámého původu, ale byl známý už v 19. století. Byl kdysi doporučen pro své hezké bobule, velké (v kontextu starého sortimentu), a pro dlouhou stopku hroznů (pohodlná při česání). Ale jeho poměrně malá plodnost ho vždycky omezila jen do rodinných zahrad a ve školkách už se dávno nenachází. Krajní ranost – typická pro Ribes vulgare s červenou češulí květu, viz foto – může být výhodná v nížině, kde nabízí plody už v červnu, ale v podhůří a na horách raný květ při květnových mrazech často mrzne a úroda se tak ztratí. Z genofondového hlediska: červené kultivary Ribes vulgare, vhodné spíš pro teplé oblasti, se málokdy nacházejí u rozvalin předválečných domů Šumavy. Tento klon (Alenor riru 042), který přežívá od 60. let v zarostlém opuštěném sídlišti „u sestry Barky“ nad Zbytinami, 830mnm., je tedy vzácný nález. Celkem vzato je tento klon nabízený sběratelům starých kultivarů a milovníkům sudetských pozůstatků především pro svou historickou hodnotu, převážně pro pěstování v nížině.