‚Holandský Červený‘  

Odrůdu nalezl, popsal a nabízel Alenor (zahrada patrimoniálních rostlin) a předal Gengelu. Následuje popis Alenoru: Patří mezi nejstarší kultivary, je známý od 18. století, asi severoevropský (holandský původ není jistý). Znamená pro červené rybízy to, co pro českou atletiku Zátopek: hvězda v dějinách, jeho rekordy jsou překonané, ale zůstává inspirací. Velmi odolný a zdravý i v horách, snadno se řízkuje, slušně plodí. Mohutný keř, roste víc do šířky než do výšky. Dozraje pozdě, bobule zůstávají světlé a želé z nich je pak tmavorůžové (ne sytě červené jako u většiny rybízů). Poměrně sladký mezi červenými, průměrně šťavnatý, všestranně použitelný. Má tolik předností, že se rozšířil po celé Evropě, hlavně do chladných oblastí. V našem prozatímním přehledu šumavských rozvalin je druhou většinovou odrůdou. Má ovšem kratší hrozny s krátkým stonkem, často schované mezi listy, což ztěžuje sklizeň, navíc želé bez dodatku pektinu ne vždy tuhne. Zůstává ale jistou hodnotou pro (pod)horské oblasti. Staré odrůdy možná nebyly klony, ale hromadné výběry semenáčů. Navíc i klony nejsou geneticky úplně stabilní. Není tedy divu, že různé původy ‚Holandského‘ chutnají jinak a mají květy víceméně tmavé. Po degustaci osmi šumavských původů množíme a zasíláme obě nejsladší/nejchutnější: „Březová Lada ? Birkenhaid“ (riru 18) a „Milešice (sever) ? Oberschlag“ (riru 37), ze dvou zbořených vesnic ve výšce nad 800m n. m.