Gengel z.ú. jako nezisková nevládní organizace usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Ve spolupráci s dalšími dobrovolnými uchovateli nabízí Gengel tyto odrůdy veřejnosti.
Cílem je, aby se s nimi veřejnost mohla seznámit, pěstovat je, využívat jejich plodů i je semenařit a uchovávat, a přijmout tak svou odpovědnost za jejich další osud. Abychom společně tyto odrůdy, které vytvořily a nám nezištně předaly předchozí generace, dnes pěstovali, pečovali o ně a opět je stejně tak předali pokolením, které přijdou po nás.
Gengel z.ú. jako nezisková nevládní organizace usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Ve spolupráci s dalšími dobrovolnými uchovateli nabízí Gengel tyto odrůdy veřejnosti.
Popis Alenoru (zahrada patrimoniálních rostlin): Sbíráme předválečné linie nejen ze sudetských rozvalin, asi 80 klonů je zatím ve fázi přepěstování a určování. Zároveň vděčíme různým genovým bankám (šlechtitelské stanice Velké Losiny, Bojnice a Holovousy, švýcarské sdružení Pro Specie Rara, USDA Corvallis, vysoká škola Obstwein Klosterneuburg) za porovnávací sbírku známých kultivarů. Pěstujeme ji zvlášť, mimo oběh, pro postupné biometrické určení neznámých linií ze Šumavy, protože bývalí znalci starých rybízů jsou „na onom světě“. Od r. 2014 státní genová banka VŠUOH Holovousy přebírá na uchování nejzajímavější linie: prozatím z kultivarů ‚Holandský Červený‘, ‚Rondom‘, ‚Gabreta‘ a ‚Pernette‘. Rybízy jsou cizosprašné, pro zachování odrůd se množí pouze vegetativně. Zasíláme jedno–tříleté zakořeněné sazenice (z řízkování nebo hřížení). Zatím předběžná nabídka, podle stavu určování.
Původní popis Alenoru: Sbíráme předválečné linie nejen ze sudetských rozvalin, asi 80 klonů je zatím ve fázi přepěstování a určování. Zároveň vděčíme různým genovým bankám (šlechtitelské stanice Velké Losiny, Bojnice a Holovousy, švýcarské sdružení Pro Specie Rara, USDA Corvallis, vysoká škola Obstwein Klosterneuburg) za porovnávací sbírku známých kultivarů. Pěstujeme ji zvlášť, mimo oběh, pro postupné biometrické určení neznámých linií ze Šumavy, protože bývalí znalci starých rybízů jsou „na onom světě“. Od r. 2014 státní genová banka VŠUOH Holovousy přebírá na uchování nejzajímavější linie: prozatím z kultivarů ‚Holandský Červený‘, ‚Rondom‘, ‚Gabreta‘ a ‚Pernette‘. Rybízy jsou cizosprašné, pro zachování odrůd se množí pouze vegetativně. Zasíláme jedno–tříleté zakořeněné sazenice (z řízkování nebo hřížení). Zatím předběžná nabídka, podle stavu určování. Jednoduchý název „rybíz“ může klamat, je to botanicky složitá skupina. Staré evropské rybízy červené/růžové/bílé pochází ze třech hlavních divokých druhů a jejich hybridů (kříženců): - Ribes petraeum (rybíz skalní) roste ve výšce nad 900m n. m. na balvanech i na suti jako předurčený vynořit se z rozvalin v drsném podnebí i několik metrů od mateřské rostliny; je všestranně odolný, ale kyselý. - R. vulgare (rybíz obecný) je naopak vybíravý, vyžaduje písčité výživné půdy v západoevropských nížinách; je sladší, ale jeho odrůdy jsou náročnější na hnojení, náchylné na antraknózu, kvetou brzy, často v období jarních mrazů, nejsou tedy vhodné do horských oblastí. - R. spicatum (rybíz klasnatý/skandinávský) žije v pobřežních půdách jako vulgare, ale v chladnějším podnebí jako petraeum (zjednodušeně řečeno). - Teprve od asi v r. 1930 vešel do hry šlechtění čtvrtý „rodič“ – středomořský R. multiflorum (rybíz mnohokvětý). Jeho geny se vyskytují skoro ve všech moderních odrůdách, ale u starších jenom v kultivarech ‚Rondom‘ a ‚Heinemannův pozdní sběr‘. Hybridy těch druhů jsou v přírodě skoro neznámé, zato ve šlechtění zcela většinové. V nákresu jsou nabízené rybízy zařazené do rodičovských druhů & hybridů. Jak je vidět, jsou botanicky rozmanité. Je třeba rozlišit dvě úrovně: - ‚Kultivar‘ (například ‚Rondom‘) je uznaná rozeznatelná šlechtěná kategorie, popsaná v pomologiích a uchovaná v genobankách. - „Linii“ tvoří potomci jednoho jednotlivce známého původu – tím, že se rybízy množí většinou vegetativně, linie jsou klony. V jednom kultivaru mohou být různé linie víceméně rozlišné. Navzdory běžnému názoru, klonování nemusí být slepá ulička šlechtění: v pupenech každého keře se děje pořád nepatrná evoluce. Genobanky obvykle nemají prostředky uchovat více linií každého kultivaru – toto mohou dělat spíš občanská sdružení pěstitelů, jako jsou Gengel, Pro Specie Rara, Archa Noemova atd., jejichž účast na uchování rozmanitosti kultivarů není zanedbatelná.