„Šárka“  

osivo vypěstované uchovatelem A.L. 384 33 (Alenor) - následuje popis uchovatele: (sm AL4) Patrimonium – neznámý příbuzný slavného Smyrnium olusastrum, který byl důležitou aromatickou zeleninou před šlechtěním celeru. S. perfoliatumje „původem ze Středomoří, druhotně ve střední Evropě a na Kavkazu, kde byl v 15.–16. stol. oblíbenou zeleninou. Ve Švýcarsku se pěstoval v zahradách do zač. 19. stol. Užitkovou částí jsou hlíznaté kořeny“ (Moravec & Hejný 2001, Zahradnický slovník 5, 314). Podle různých květen zůstal potom jen jako kuriozita (zvláštní objímavé listy a pohledné černé lesklé plody) v botanických zahradách a jako okrasný v zámeckých parcích (dobře snáší stín stromů, kde tvoří koncem dubna „hejna elfů s lehkými žlutými hlavami“). V teplejších oblastech zplaněl, později v ČR skoro zmizel. „V současné době výskyt soustředěn pouze do okolí Prahy, jednou byl nalezen v Brně“ (Křísa 1997, Květena ČR 5, 310). Marně jsme ho hledali, až jednou se náhodou objevil u cesty při procházce v Šáreckém údolí (Praha). Všude je uváděn jako dvouletá rostlina, protože po kvetení odumírá. Zkušenost pěstování však ukázala, že má delší život – a vyžaduje trpělivé pěstitele. Semena musí přejít mrazem, aby vyklíčila – pokud ho vysejete na jaře, spí dál a čeká další jaro! Vyklíčí už v předjaří, první lístečky živí drobnou hlízu a mizí už začátkem června a vy myslíte, že je po všem. Příští jaro však vyraší listy větší a hlíza hodně naroste, ale listy v létě zase mizí. Třetí rok vyrostou první stonky s nádherným květenstvím, většina ovšem pokvete až čtvrtý rok. Necháte-li záhon v klidu, populace různých generací se spontánně obnovuje. Tak složitý životní příběh omezuje užívání tromínu jako kořenové zeleniny. Doporučujeme spíš jako zvláštní stínomilnou okrasnou rostlinu a jako vzácný pozůstatek bývalých časů lidské kultury.