Gengel z.ú. jako nezisková nevládní organizace usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Ve spolupráci s dalšími dobrovolnými uchovateli nabízí Gengel tyto odrůdy veřejnosti.
Cílem je, aby se s nimi veřejnost mohla seznámit, pěstovat je, využívat jejich plodů i je semenařit a uchovávat, a přijmout tak svou odpovědnost za jejich další osud. Abychom společně tyto odrůdy, které vytvořily a nám nezištně předaly předchozí generace, dnes pěstovali, pečovali o ně a opět je stejně tak předali pokolením, které přijdou po nás.
Popis
– dříve hojný druh plevele v obilovinách, s dokonalým čistěním a používáním obchodního osiva vymizel a stal se vzácným.
Provází obiloviny, jak je zřejmé z vykopávek, od nejstarších dob, přes středověk až do novověku. Mohl být používán jako pícnina, krmivo pro dobytek. Jeho obilky jsou dosti velké, podobné obilkám žita. Jako ozimý plevel se stoklasa vyskytoval nejčastěji v ozimém žitu, jež bylo dříve hlavní chlebovinou. Vzhledem ke své podobnosti se žitem byl často zaznamenán až nedlouho před jeho sklizní, po vymetání. Mezi lidmi tak vznikla domněnka, že žito se mění, zvrhává ve stoklasu, což mohlo být přičítáno působení zlých sil. Při vyšším podílu obilek stoklasy tento nepříznivě ovlivňoval kvalitu chleba, pořekadlo pravilo: „stoklas, chleba nekaz“ .
Sveřep stoklasu pěstovala biodynamická pokusnice, autorka populárního kalendáře Výsevní dny, paní M. Thunová z Německa. Píše, že sveřep stoklasu, vyskytující se na okolních polích, vzali do pokusů a po opakovaném vysévání v plodových dnech došlo k výraznému zvětšení jeho obilek a redukci plev. Z takto vypěstovaného stoklasu zkoušeli péci chléb, který byl údajně podobný chlebu ze zadinovatého žita.
Sveřep stoklasa je uváděn jako ozimý druh, je možný ale i jarní výsev, stejně jako sejeme jarní odrůdy obilovin. Pěstujeme podobně jako obilí, v řádcích 30 cm od sebe, s proplečkováním. Výška porostu z jarního výsevu byla v roce 2019 asi 0,9-1 m. Při hustém porostu může po deštích poléhat. Sklizeň do snopků, stejně jako obiloviny. Pěstován od roku 2005, původ: Botanická zahrada Tábor.
Provází obiloviny, jak je zřejmé z vykopávek, od nejstarších dob, přes středověk až do novověku. Mohl být používán jako pícnina, krmivo pro dobytek. Jeho obilky jsou dosti velké, podobné obilkám žita. Jako ozimý plevel se stoklasa vyskytoval nejčastěji v ozimém žitu, jež bylo dříve hlavní chlebovinou. Vzhledem ke své podobnosti se žitem byl často zaznamenán až nedlouho před jeho sklizní, po vymetání. Mezi lidmi tak vznikla domněnka, že žito se mění, zvrhává ve stoklasu, což mohlo být přičítáno působení zlých sil. Při vyšším podílu obilek stoklasy tento nepříznivě ovlivňoval kvalitu chleba, pořekadlo pravilo: „stoklas, chleba nekaz“ .
Sveřep stoklasu pěstovala biodynamická pokusnice, autorka populárního kalendáře Výsevní dny, paní M. Thunová z Německa. Píše, že sveřep stoklasu, vyskytující se na okolních polích, vzali do pokusů a po opakovaném vysévání v plodových dnech došlo k výraznému zvětšení jeho obilek a redukci plev. Z takto vypěstovaného stoklasu zkoušeli péci chléb, který byl údajně podobný chlebu ze zadinovatého žita.
Sveřep stoklasa je uváděn jako ozimý druh, je možný ale i jarní výsev, stejně jako sejeme jarní odrůdy obilovin. Pěstujeme podobně jako obilí, v řádcích 30 cm od sebe, s proplečkováním. Výška porostu z jarního výsevu byla v roce 2019 asi 0,9-1 m. Při hustém porostu může po deštích poléhat. Sklizeň do snopků, stejně jako obiloviny. Pěstován od roku 2005, původ: Botanická zahrada Tábor.
Uchovatelé
| Uchovatel G.E. 374 01 | Nabízí. |
| Uchovatel L.T. 140 00 | Jedná se o plevel, který se již od nepaměti vyskytoval v obilných kulturách, zejména v žitě, kde snižoval jeho hodnotu (pořekadlo pravilo: „stoklas, chleba nekaz!“). Dnes je rostlina jako mnoho jiných „kulturních“ plevelů kriticky ohroženým druhem. Ozim, výsev na podzim. Původ Gengel. |