vegetativně množené druhy 

Brambory několik týdnů před výsadbou narašíme či naklíčíme na světle, abychom urychlili vegetaci. Zasílají se hlízy! U starých odrůd s hluboce zanořenými očky zvolíme vhodný typ kuchyňské úpravy (např. vaření na loupačku), případně počítáme s pracnějším loupáním syrových hlíz oproti současným moderním odrůdám, jež jsou téměř hladké (s velmi mělkými očky). Moučnaté odrůdy s vyšším obsahem škrobu využijeme zejména na přípravu kaší, bramborového těsta na bramborové knedlíky a další tradiční pokrmy. U bezvirózní sadby lze doporučit pokusit se dostupnými domácími opatřeními, včetně výběru, omezit zamoření hlíz virózami, např. volbou vhodné lokality (sadbové oblasti), prostorovou izolací (větší vzdáleností) od jiného porostu brambor, zakrytím netkanou textilií apod. (Původ 1): soukromý biopěstitel z Německa, (Původ 2): Valašské museum v přírodě, Rožnov pod Radh., (Původ 3): Genová banka bramboru in vitro, VÚ bramborářský Havl. Brod (tyto odrůdy získány jako bezvirózní sadba ze skleníku).

Tradiční druh zeleniny, koření i léčebný prostředek. Kdysi bylo v našich zemích velké bohatství krajových odrůd, z nichž mnohé posloužily i k vyšlechtění současných komerčních sort. Nepostradatelný v kuchyni pro nejrůznější pokrmy, masové i bezmasé. Řada pěstitelů si udržuje své odrůdy česneku po desítky let z vlastní sadby, aniž by bylo nutné kupovat novou (výběr). Česnekářské oblasti jsou obvykle teplejší, v nižší nadmořské výšce, ale česnek se dá dobře pěstovat i ve středních a vyšších nadmořských výškách. Poloha slunná, sázíme do půdy ve staré síle (do druhé trati), tedy po organicky hnojené předplodině, vhodné jsou střední či lehčí půdy. Výsadba: řádky od sebe asi 30-40cm, v řádku asi 8-10-15 cm od sebe. Zimní (ozimé) česneky se doporučuje sázet později, až je půda chladná (prevence houbových chorob), tedy dle polohy koncem října, spíše v listopadu, případně až v prosinci, ovšem před zámrazem půdy nebo napadnutím sněhu, které by výsadbu znemožnily. Jarní odrůdy sázíme co nejdříve na jaře (březen). I zimní odrůdy je možné nouzově vysadit na jaře, ovšem výnos je pak nižší, jarní lze naopak vysadit i na podzim, česnek je druh mrazuodolný, nezmrzá. Sázíme jednotlivé stroužky vždy tzv. podpučím, t.j malou ploškou na konci stroužku dolů a špičkou nahoru, do hloubky asi 6-8 cm (nad česnekem), jarní česnek mělčeji. Porost je třeba okopávat a udržovat bez plevelů, zálivka vyjma extrémně suchých let není zpravidla nutná. Z paličáků obvykle odstraňujeme květenství, jakmile se objevují. Vylámaná květenství lze použít např. do polévky nebo rozmixovat na pastu s olejem. Sklízíme, když nať začíná žloutnout a schnout, u paličáků se uvádí jako znak sklizňové zralosti narovnávání květního výhonu (ponechá se jako ukazatel u několika rostlin, lze pak po vyzrání z nich sklidit i pacibulky na množení) nebo když jsou na česnekové cibuli čtyři suknice (zkusit na několika normálně vyvinutých rostlinách); u nepaličáků je vhodná sklizňová zralost při polehnutí asi poloviny rostlin. Příliš brzká sklizeň snižuje výnos a česnek se hůře dosouší, při pozdní sklizni se česnekové cibule již rozevírají a rozpadají. Z lehčí, vlahé půdy jdou zralé paličáky při zralosti dobře tahat z půdy, aniž by se nať utrhla, jinak si při sklizni pomůžeme rýčem nebo rycími vidlemi. Po sklizni svážeme česneky do svazků nebo spleteme umně do věnců a necháme vyschnout zavěšené ve stínu, v průvanu pod střechou. Poté opatrně odřežeme, odstřihneme kořínky a zbytek nati. Skladujeme s uvedením odrůdy v suchu a chladnu.

Vytrvalá cibulnatá bylina, cca 25cm vysoká. Listy vyrůstají ze země už v březnu/dubnu. Vyskytuje se u nás planě v listnatých lesích. Česnek je vhodné sázet pod ovocné stromy, protože odpuzuje škodlivý hmyz. Množit ho můžeme cibulkami nebo semenem, sám se nadměrně množí samovýsevem. Mladé listy, které mají jemnou česnekovou chuť, sbíráme před rozkvětem, použití do salátů, polévek apod., cibulky od konce léta do zmrznutí půdy.

Tradiční druh zeleniny, koření i léčebný prostředek. Kdysi bylo v našich zemích velké bohatství krajových odrůd, z nichž mnohé posloužily i k vyšlechtění současných komerčních sort. Nepostradatelný v kuchyni pro nejrůznější pokrmy, masové i bezmasé. Řada pěstitelů si udržuje své odrůdy česneku po desítky let z vlastní sadby, aniž by bylo nutné kupovat novou (výběr). Česnekářské oblasti jsou obvykle teplejší, v nižší nadmořské výšce, ale česnek se dá dobře pěstovat i ve středních a vyšších nadmořských výškách. Poloha slunná, sázíme do půdy ve staré síle (do druhé trati), tedy po organicky hnojené předplodině, vhodné jsou střední či lehčí půdy. Výsadba: řádky od sebe asi 30-40cm, v řádku asi 8-10-15 cm od sebe. Zimní (ozimé) česneky se doporučuje sázet později, až je půda chladná (prevence houbových chorob), tedy dle polohy koncem října, spíše v listopadu, případně až v prosinci, ovšem před zámrazem půdy nebo napadnutím sněhu, které by výsadbu znemožnily. Jarní odrůdy sázíme co nejdříve na jaře (březen). I zimní odrůdy je možné nouzově vysadit na jaře, ovšem výnos je pak nižší, jarní lze naopak vysadit i na podzim, česnek je druh mrazuodolný, nezmrzá. Sázíme jednotlivé stroužky vždy tzv. podpučím, t.j malou ploškou na konci stroužku dolů a špičkou nahoru, do hloubky asi 6-8 cm (nad česnekem), jarní česnek mělčeji. Porost je třeba okopávat a udržovat bez plevelů, zálivka vyjma extrémně suchých let není zpravidla nutná. Z paličáků obvykle odstraňujeme květenství, jakmile se objevují. Vylámaná květenství lze použít např. do polévky nebo rozmixovat na pastu s olejem. Sklízíme, když nať začíná žloutnout a schnout, u paličáků se uvádí jako znak sklizňové zralosti narovnávání květního výhonu (ponechá se jako ukazatel u několika rostlin, lze pak po vyzrání z nich sklidit i pacibulky na množení) nebo když jsou na česnekové cibuli čtyři suknice (zkusit na několika normálně vyvinutých rostlinách); u nepaličáků je vhodná sklizňová zralost při polehnutí asi poloviny rostlin. Příliš brzká sklizeň snižuje výnos a česnek se hůře dosouší, při pozdní sklizni se česnekové cibule již rozevírají a rozpadají. Z lehčí, vlahé půdy jdou zralé paličáky při zralosti dobře tahat z půdy, aniž by se nať utrhla, jinak si při sklizni pomůžeme rýčem nebo rycími vidlemi. Po sklizni svážeme česneky do svazků nebo spleteme umně do věnců a necháme vyschnout zavěšené ve stínu, v průvanu pod střechou. Poté opatrně odřežeme, odstřihneme kořínky a zbytek nati. Skladujeme s uvedením odrůdy v suchu a chladnu. Pacibulky jsou malé a zpravidla v prvním vegetačním období vytvoří jednu větší nedělenou cibuli (zvětší se). Ta, po opětovné výsadbě v druhém vegetačním období, teprve udělá klasickou dělenou česnekovou hlavičku. Pro pěstování česneku z pacibulek platí podobné zásady jako u stroužků. Pacibulky vysazujeme na jaře nebo na podzim. V prvním roce do řádků 20-30 cm od sebe, v řádku asi 3-5 cm od sebe, v druhém roce již stejně jako stroužků. Pacibulky jsou zpočátku citlivé na zaplevelení, proto pečlivě okopáváme a odplevelujeme.

(identifikace dle Lexikonu užitkových rostlin Gunter Steinbach, str. 41). Cibule listová, která se používá na čerstvou nať, stejně jako např. ošlejch, nebo lze konzumovat i malé cibulky tvořící se na květenstvích namísto semen. Tyto malé vzdušné cibulky mohou být ve dvou až třech patrech nad sebou (proto cibule patrová).

Drobná cibule tvořící větší množství cibulek v trsu (lidově množilka, cibule špárková aj.), výsadba brzo na jaře – březen/duben, příp. i podzimní výsadba do půdy ve staré síle, dobře se skladuje.

Vytrvalý druh, dříve často na rolnických zahrádkách, snadno zapleveluje, preferuje vlhčí místa; množení vegetativní.

Vytrvalá bylina, klasika starých i moderních zahrádek, kterou lze množit i vegetativně – jednoduše dělením trsů – nebo semenem, pak je cizosprašná.

Okrasný druh dřívejších zahrádek.

Pokojová rostlina a stará léčivka našich (pra)babiček, užití obdobné jako aloe, např. na vnější nehojící se rány přiložit kousek listu poklepaný (narušený) nožem; pěstování snadné, v květináči doma (v létě možno umístit ven), půda propustná, spíše chudší; zalívat méně často, nepřemokřovat.

Vytrvalá, dlouho vzchází, možné i rozmnožování oddenky, čerstvá rostlina silně voní – kytice květů provoní pokoj, odvar z natě i kořenů obsahuje saponiny, tedy náhrada mýdla – viz název. Rostlina je dle literatury toxická a může způsobit podráždění kůže a sliznic. Zapleveluje kořenovými výběžky.

Vytrvalá stálezelená sukulentní bylina, tvoří růžici dužnatých listů, půda sušší, výsluní, nenáročný, rozmnožování, nejjednodušeji dceřinnými růžicemi. Dříve vysazován na střechy jako ochrana před bleskem (ne-třesk, hromotřesk), užití i jako léčivka (čerstvý list např. na drobné poranění, popáleniny, píchnutí hmyzem, hemoroidy apod), možno vysazovat do skalek, na suché zídky apod. Netřesk je mimořádně odolný druh, který na střeše snáší výheň letních veder i třeskutý mráz v zimě.

Půdopokryvná nízká léčivá trvalka, kvete růžovofialovými drobnými květy od poloviny léta, z listů a lodyh lze připravit čaj při bolesti krku, žaludečních obtížích.

Běžná, dobře známá oblíbená zelenina, vyséváme po špetkách do hnízd; cizosprašná, při maloplošném udržování odrůd a příznivém utváření terénu (mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů pro hmyz, porosty jsou napříč směru větru apod.) v okolí ve vzdálenosti 150m nesmí kvést jiná odrůda.

Vytrvalý polokeřík, dříve typická rostlina selských zahrádek a velmi ceněná léčivka zvaná lidově „boží dřívce“ („léčivější než heřmánek“). Působí protirevmaticky, používá se na hojení ran, regeneraci tkání, na žaludek i jako koření (k masitým pokrmům), je také prostředkem proti molům. Množí se snadno vegetativně řízky, které na jaře zapícháme šikmo do země. Zasíláme řízky.

Známý také jako nepravý jasmín; tradiční okrasný keř venkovských zahrad, dnes již méně běžný.

Trvalka původem ze Středomoří, dříve i dnes dosti hojná.

Okrasný druh pěstovaný v mnoha formách a odrůdách, trvalka.

Používá se jako náhradní sladidlo s nulovou kalorickou hodnotou, vhodná pro diabetiky.

– méně známá špenátová a salátová zelenina, vytrvalý nenáročný druh.

Zelenina s jedlými hlízami množící se vegetativně, nenáročná, vysazujeme na podzim nebo na jaře menší hlízy, dostatečně daleko od sebe (dorůstá až do 3m výšky); hlízy pojídáme syrové, příp. povařené a smažené v těstíčku apod., „šišaté“ hlízy neškrábeme, ale umyjeme kartáčkem; kvete pozdě na podzim; mrazuodolný, přezimuje v zemi, ve sklepě se kazí; nať jako krmivo pro domácí zvířata; zapleveluje! zasílají se hlízy.